Církevní heraldika pro duchovní osoby a církevní instituce, farnosti
Církevní heraldika se vztahuje na duchovní osoby všech důstojenství (např. kněze, děkany, vikáře, kanovníky, preláty, biskupy, arcibiskupy, kardinály), ale také na jakékoliv církevní instituce i úřady (farnosti, kláštery, děkanáty, diecéze). Zabývá se studiem pravidel a zvyklostí, podle nichž se církevní znaky tvoří, popisují, určují, evidují i realizují. V ČR dosud neexistuje žádný odborný orgán dohledu, registrace a ochrany církevních heraldických znaků. Tuto odbornou službu proto u nás suplují experti, ať již jednotlivci nebo některé renomované heraldické společnosti, jako je tomu i v případě naší firmy, která nabízí právě i tvorbu individuálních osobních církevních znaků duchovním nebo farnostem.
Příklad znaku farnosti Bystřice nad Pernštejnem (pocházejícího z roku 1938, z pera tehdejšího předního heraldika Břetislava Štorma 1907-1960), kde vidíme v červeném štítě stříbrný vztyčený rošt sv. Vavřince (patrona farního kostela) a nad štítem (hodnostní) černý kněžský klobouk s jedním černým střapcem na černých šňůrách po stranách štítu. Červená je barvou mučednické smrti světce i ohně na němž byl upálen, respektive na "doběla" rozžhaveném roštu upečen. Proto i stříbrný (tj. v běžné ilustrační praxi bílý) rošt. Neboť v heraldice platí klíčová zásada o kladení kovů (zlata a stříbra – zobrazovaného běžně bílou a žlutou) na barvu (červenou, modrou, zelenou, černou) nebo naopak.
Církevní ikonografie
V ikonografii církevní heraldiky hrají velkou roli světci, respektive jejich osobní atributy. Většinou se jedná o nástroje jejich umučení nebo naopak symboly jejich povolání a veřejné činnosti.
S církevní heraldiku, respektive ikonografií a emblematikou úzce souvisí realizace dobře známých církevních korouhví a praporů. Korouhve se využívají v poutních procesích, o Slavnosti Těla a Krve Páně (Božím Těle) a zdobí trvale boční prostory chrámu, nebo jeho zázemí (sakristii, kůr, oratoř, empory atd.).
V mnoha chrámech se dochovaly originály těchto korouhví, v různých barvách, materiálovém provedení (sametu, výšivky, dracounu atd.), takže je vhodné přistupovat k jejich restaurování nebo i pořízení replik. Zde jsme maximálně kompetentní poskytnout potřebné služby, máme letitou praxi v této specializované činnosti na poli veřejném, komunálním i spolkovém.
Je vhodné, v rámci oživení tradic (místní "lidové" zbožnosti) i v souvislosti s výročími (posvěcení kostela či kaple, beatifikace či svatořečení), pořizování nových církevních korouhví – nesoucích vždy základní křesťanské symboly (a na rozdíl od heraldických znaků) pak vyobrazení postav světců a patronů. Jsou tedy vysokým uměleckým dílem mistrné výšivky (v duchu tradic lidové i vyspělé klášterní výšivky). V případě klasických praporů jsou tyto využívány především společenstvími (dříve bratrstvy) a jednotami (TJ Orel, "omladina"), kde je firma Alerion již léta velmi činná, nebo diecézemi (viz např. vlajka Brněnské diecéze).
V neposlední řadě pak připomínáme liturgické textilie. Vyšívané ornáty, štóly, mitry, ale i oltářní textilie a konečně křestní roušky či roucha katechumenů. Zde všude se uplatňuje bohatá výšivka a je možná i vhodná realizace heraldických církevních znaků.
Kněžské klobouky
Představují další významný symbol v církevní heraldice. Jde především o jejich barvu a počet střapců, které hierarchicky odlišují osobu nositele, nebo postavení určité instituce v církvi. Černé klobouky slouží kněžím, děkanům, vikářům, kanovníkům, opatům, stejně jako znakům farností, děkanátů, kapitul nebo klášterů. Zelené pak biskupům a arcibiskupům. Červené například kardinálům. U prelátů pak užíváme i tzv. honosných kusů za štítem a na štítě (jde zvláště o procesní kříže, mitry a berly či pallium).
Výsledná kompozice znaku
Ať již obnoveného historického (na základě pramenů - archiválií, starých tisků, exlibris a supralibros, pečetí či razítek) nebo nově vytvořeného (na základě tzv. mluvícího znamení - např. jména a příjmení nositele, názvu konkrétního místa či lokality nebo jiných preferencí) je výsledkem vzájemné shody heraldika a klienta. Přičemž určité mantinely jsou dány jen limity heraldických pravidel, a pouze tato nemohou být klientem porušena. V opačném případě by totiž šlo jen o grafiku typu loga, kde ale může posloužit jakýkoliv výtvarník či počítačový grafik.
Další praktické využití církevních znaků
Pomineme-li dárkové a pamětní předměty (knihy a jiné tiskoviny, brožury, letáky, dárkové krabičky - např. na růženec, nebo různá ocenění - vázy, medaile, plakety, odznaky a odznáčky), pak pokračujme vizitkou, hlavičkovým dopisním papírem, (gumovým i slepotiskovým) razítkem či pečetním typářem, až po provedení znaku in natura (tiskem, malbou, smaltem nebo plastikou v kovu, dřevě či kameni), na průčelí budovy (fary, biskupství i chrámu), ve vnitřních prostorách (na kované mříži, balustrádě kůru, v okenní vitráži, na klenbě či svorníku nebo klenáku), v rámci označení vozidel (autostandarta či na dveřích), nebo v podobě vlajek, praporů a korouhví (opět na budovách nebo v interiéru, reprezentačních prostorách a sálech atd.). Naše firma v tomto směru realizuje vše téměř bez omezení, ale v duchu pravidel a tradice.
