Historický vývoj a legislativní ukotvení zemských symbolů Čech, Moravy a Slezska

Současná právní úprava České republiky (§ 3/1993 Sb. a § 352/2001 Sb.) zahrnuje heraldicky přesně definované znaky Čech, Moravy a Slezska výhradně jako součást velkého i malého státního znaku. Samostatné uzákonění těchto zemských erbů či jejich vlajek dosud chybí; tradiční užití na regionálních praporech, při kulturních slavnostech či jako součást pamětního značení hranic historických zemí probíhá neformálně, bez pevného právního rámce. 

V posledním volebním období Poslanecké sněmovny byl předložen návrh zákona, jehož cílem bylo jednoznačně vymezit podobu znaků i vlajek jednotlivých zemí. V preambuli návrhu se uvádí: 

"Uznávaje dobré tradice státnosti zemí Koruny české a chráníce dějinný odkaz našich předků, Parlament v úctě k symbolů, histrorických zemí Čech, Moravy a Slezska, které jsou nedílnou součástí symboliky státu, rozhodl se zákonem upravit i podobu a užívání zemských znaků Čech, Moravy a Slezska."

Návrh rovněž respektoval francouzský (klasicistní) tvar štítu, užívaný ve velkém státním znaku, aby nedošlo k nutnosti grafické úpravy ocasů lva či křídel orlic. List vlajky v poměru 2 : 3 měl opakovat příslušný erbovní motiv shodně s principem státní vlajky, přičemž užívání těchto symbolů mělo být povoleno všem fyzickým i právnickým osobám za předpokladu důstojného zacházení odpovídajícího ochraně státní trikolóry. Návrh dále počítal s instalací pamětních tabulí se znaky na komunikacích, jež vymezují historická území zemí do roku 1948. 



Přestože návrh podpořilo téměř sto poslanců, zůstalo jeho projednání nedokončeno. K definitivnímu přijetí nedošlo a právní stav ohledně samostatných zemských symbolů zůstal nezměněn. Vzhledem k významu historické kontinuity a potřeby právní jistoty při užívání symbolů je žádoucí, aby se příslušná legislativa opět objevila na programu nadcházejícího volebního období. 

Definitivní zakotvení zemských znaků a vlajek by přineslo jednoznačnou grafickou i barvou vymezenou identitu, posílilo by historické povědomí obyvatel a návštěvníků a umožnilo by řádné a důstojné užívání symbolů na veřejných i soukromých objektech. Upravilo by rovněž práva a povinnosti uživatelů, stejně jako tomu je u státního znaku a vlajky České republiky, a zajistilo by tak ochranu a respekt k tradicím českých zemí. Věříme, že se legislativa co nejdříve vrátí na pořad jednání a naše země konečně získají právní rámec, který jejich symbolice náleží.