O heraldice
Proč heraldika vznikla
Kořeny heraldiky sahají do 12. století, do období křížových výprav. Bylo potřeba jednoznačně rozlišit jednotlivé rytíře na bojišti i během turnajů. Z této praktické potřeby vznikl systém znaků, který se postupně rozvinul v propracovaný jazyk symbolů vyjadřujících původ, hodnoty i příslušnost.
Základní principy heraldiky
Heraldika stojí na několika základních principech, které zajišťují její srozumitelnost i nadčasovost:
• Výraznost – znak je definován štítem a musí být dobře rozpoznatelný i při zmenšení i na velkou vzdálenost
• Barevnost (tinktury) – používají se tradiční kovy (zlatá/žlutá, stříbrná/bílá) a barvy (červená, modrá, zelená, černá) v kontrastu
• Symbolika – každý prvek má svůj význam, typologii a odkazuje na historické souvislosti, vlastnosti či hodnoty
• Kontinuita – znaky se předávají, dědí a upravují podle jasně daných pravidel
Díky těmto zásadám zůstává heraldika funkční i v moderním světě.
Druhy heraldiky
Heraldiku lze rozdělit podle toho, komu znak náleží:
• Rodová heraldika – erby šlechtických a měšťanských rodů
• Občanská heraldika – osobní a rodinné znaky
• Komunální heraldika – znaky obcí a měst
• Církevní heraldika – znaky církevních institucí
• Státní heraldika – státní symboly
• Institucionální heraldika – znaky organizací a firem
Základem každého znaku je heraldický štít. Znamení bez štítu není znakem, ale emblémem.
Vztah k vexilologii
S heraldikou úzce souvisí vexilologie, tedy nauka o vlajkách a praporech či korouhvích. Jejich typologii, vývoji a významu. Vlajky (volně vztyčované na stožáry) nebo prapory (pevně spojované s žerdí) často vycházejí právě z tinktur i figur erbů a znaků – přebírají jejich barvy, symboly i kompozici. Zatímco heraldika pracuje primárně se štítem, vexilologie řeší správné či vhodné přenesení figurální symboliky do podoby tzv. listu (látky určitého geometrického tvaru, obsahu a způsobu zavěšení) tak, aby byla funkční v prostoru, dobře viditelná a snadno rozpoznatelná i zapamatovatelná.
Heraldika dnes
V minulosti byla heraldika pevnou a nedílnou součástí vizuální reprezentace vládnoucí moci a stratifikace společnosti. V současnosti heraldika nezažívá pouze badatelské oživení, ale i praktické svobodné využití. Obce, města, spolky, občané a soukromé osoby, rodiny, společnosti a firmy hledají vlastní identitu a symboliky, která je odliší a zárověň ukotní v tradici. Kvalitně vytvořený erb či znak nebo vlajka a prapor představují nadčasový prvek, který má hlubší význam než běné a povrchní logo v rámci volné grafiky. Heraldika tak zůstává živým oborem, který propojuje staletí, estetiku, umění a řemeslo i moderní potřeby reprezentace. Pro odborné zprácování je však vždy důležité dodržovat její pravidla a respektovat její dlouhou tradici čili svěřit se do rukou graduovaného odborníka.
